Čtrnáctého září se tisková konference v zrcadlovém sále ministerstva školství odbyla nad očekávání rychle. Pozvaní experti shrnuli výsledky studie Education at a Glance 2004, kterou vydává OECD, tisková mluvčí se zeptala, kdo má dotazy na paní ministryni, a když se nikdo během pár vteřin nestihl zeptat, rázně tiskovku ukončila.
Mluvčí zvolila rozumný postup: když nemůžeš mluvit o něčem dobře, je lepší mlčet. Výsledky byly skutečně zdrcující a vlastně ani novinářům se nechtělo příliš ptát, jestli je skutečně pravda, že Česko je jedinou z třiceti zemí OECD, které v letech 1995 -- 2002 snížily reálné výdaje na školství. Konstatovat, že země prožívá ve vzdělávací oblasti úpadek, je pro každého těžké.
Přesto nešlo zamlčet, že některé země ve stejné době zvýšily výdaje na vzdělávání o polovinu, jiné dokonce na dvojnásobek. Čechy ve výdajích na jednoho studenta předběhli Řekové, Portugalci a Maďaři, na dohled se jim přiblížili Slováci, Poláci a Turci.
Sama ministryně se pokoušela v rozhovoru po tiskovce tvrdé hodnocení zmírnit a připomněla, co se jí od roku 2002 ve vzdělávacím systému podařilo. Vláda zvýšila dotace univerzitám a připravila návrh vysokoškolské reformy. Také zvýšila platy učitelů a sněmovnou prošel školský zákon, který nahradil socialistickou normu z roku 1984.
Univerzity mohou skutečně ministryni poděkovat. Každým rokem domluví na vládě dotaci vyšší o dvě miliardy, v příštím roce dosáhne téměř dvaceti miliard. Přitom příliš netlačí na to, aby se měnily. Důsledkem je, že se stále propadá jejich schopnost konkurovat světu ve vědeckém výzkumu.
Vadí to i Svazu průmyslu a dopravy, který od škol žádá větší spolupráci škol s podniky ve vývoji nových výrobků. Lidé jako dlouholetý ředitel Škody Mladá Boleslav Vratislav Kulhánek to považují za nutnost, pokud chce země obstát v mezinárodní konkurenci.
Stížnosti potvrzují i obchodní statistiky. Česko je úspěšné jako výrobce náhradních dílů či montážní linka pro automobilový či elektrotechnický průmysl, vlastní výrobky ale zatím neprodukuje. Není to tím, že nemá řadu dobrých vědců či několik silných firem se slušným kapitálem.
Například ve farmaceutickém průmyslu v Česku působí nejsilnější středoevropská firma Zentiva, ta ale do vědy neinvestuje. Totéž lze říci o těžké chemii. Právě v těchto oborech zaznamenali vědci v posledních letech největší úspěchy. Mikrobiolog Antonín Holý objevil účinnou látku na léčbu HIV/AIDS, léky se skutečným ziskem ale nakonec vyrobila americká společnost Gilead Sciences. Biofyzikální ústav akademie věd objevil nový způsob, jak léčit rakovinu, léky ale bude podle jejich výzkumů vyrábět chorvatská firma Pliva. Experti Vysoké školy chemicko-technologické v Praze jsou autory technologie na výrobu anilinu, kterou s úspěchem v Japonsku prodala maďarská společnost Borsodchem.
Jak přemluvit vědce a průmyslníky, aby spolupracovali, to si vzal nový vicepremiér Martin Jahn za svůj hlavní úkol. Jeho práce zatím začala vážnými spory o tom, kdo bude zastoupen ve vládní radě pro výzkum a vývoj.
Ministryně mezitím předložila vlastní návrh reformy univerzit, která je zaměřena především na podporu výzkumu. Byla ovšem zpracována ve spolupráci s vedením univerzit a Jahn si od ní příliš neslibuje, protože školy mají zájem udržet pohodlný status quo.
Na první pohled je nutné ocenit, že vysoké školy přijímají stále víc studentů. Největší nárůst byl v posledních třech letech a letos mělo být nově přijatých 70 tisíc, trojnásobek stavu před deseti lety.
I tento úspěch má čertovo kopýtko. Zároveň stále méně studentů školu dokončuje, loni to byla jen polovina ze zapsaných. Příčinou je špatná struktura univerzit: není problém se dostat na technické obory, zvykem se ale stává zkoušet znovu štěstí na humanitním směru. Důsledkem je potom fakt, že maturanti se v konkurenci starších zájemců dostávají na vysoké školy stejně špatně jako dříve. Úspěch má každý čtvrtý. "Nárůst výdajů musí být spojen s hlubokou reformou celého systému, která by zvýšila jeho efektivitu," upozornil sociolog Petr Matějů, který Českou republiku zastupuje při jednáních vzdělávacích expertů OECD.
Jeho kritiku potvrzuje také vývoj v nižším školství. O poměrech rozhodují zaměstnanci a veřejnost nedokáže vytvořit dostatečný tlak na to, aby se služby zlepšily.
Ministryně Buzková se rozhodla nastartovat ambiciózní reformu základních a středních škol, jejíž právní základy také prosadila ve školském zákoně. Autorem byl uznávaný expert Jiří Kotásek, který zamýšlí změnit styl výuky.
"Chceme vytvořit pevný legislativní systém, který dává mnohem větší prostor školám i jednotlivým učitelům.Přizpůsobíme školství mnohem více místním podmínkám a zvláštnostem. Trochu se přenese těžiště z faktografie na řešení problémů a sociální komunikaci, na schopnost se učit. To znamená, že bude předložen nějaký dokument a po žácích se bude chtít, aby ho interpretovali. Tedy, že jim neřeknu jenom fakta, aby je opakovali. Anebo, že třeba mají porovnat dva texty a vyslovit hypotézu, jak se jeden liší od druhého," vysvětlil Kotásek jádro reformy, která skutečně měla za cíl, převrátit poměry ve třídách vzhůru nohama.
Nikdo nepochybuje, že záměr Buzkové a Kotáska je správný. Nakonec reagují na výsledky mezinárodního výzkumu PISA 2000, který ukázal, že se kvalita výuky na českých školách propadá do podprůměru.
"Bude ovšem zase záležet na motivaci a vůli školy i učitelů," poznamenal Kotásek, na čem může veškerá snaha ztroskotat, případně se zdržet. Obavy byly namístě.
Školy dostaly do rukou manuály, jak výuku novým způsobem zorganizovat, reforma ovšem předpokládala, že budou učivo i metodiku vybírat samy. Začátek reformy letos v září byl ale už tradičně ve znamení debat o platech, které se přitom učitelům rychle zvyšují. Nepadlo ani slovo o tom, že školy své služby zlepší či rozšíří.
StoryEditor